ZÁDUMČIVOST

Je trudno, zamlklo, a v mysli, v které mdlo,

procitl bledý sen,

když vítr v jilmech lkal a listí setřásal,

vadnutím zarmoucen

a zpíval píseň svou, jak podzim tesklivou,

zatím co zmíral den.

Pod oknem zastenal a v nitru rozehrál

dojemné trioly,

tak měkce truchlivé a trpce kvílivé

jak zvuky violy,

když září luna mdlá, jak pastel vybledlá,

na svlačců fioly.

V něm divná touha lká, v sny prchlá, daleká,

zrozená v zásvětí

pro duši raněnou a žitím zrazenou,

jež úpí v zajetí,

a jež snem opájí, když verše šeptají

básníci prokletí.