ZÁHADA ŽIVOTA

Nad hrobem vidin dávno mrtvých lkáti

a toužit po věcech, jež píchají,

od božstva, jehož není, milost ždáti,

chtít skutečnost a jsoucno od bájí.

Milovat vášnivě, kde není lásky,

opěvat život v stínu mohyly,

ctít upřímnost – a nestrhnouti masky,

jíž tváře své jsme moudře zakryli!

V tmách vítat světlo, které nepřichází,

do bahna klesat s heslem „Výš a výš!“,

s bujností smát se v smutku beze hrází,

naslouchat chorálům, jichž neslyšíš! – –

To život! Němý hrůzou ztrneš celý,

když na mžik objeví se záhada

skulinou dveří, jež se otevřely,

a slunce v krvi do vod zapadá!