ZÁHADA.

A nemohla a nemohla a nemohla

pochopit tohle hlava Nikofora císaře:

Než vytáh s vojskem z pyšné Byzancie,

z všech hříchů umyl zpovědí svou duši

a tělo páně přijal v zkroušenosti,

i vojsko jeho zpovídalo se

a tělo páně bralo v zkroušenosti,

a patriarcha žehnal zbraním jejich

a ve všech chrámech modlili se kněží

za řeckých zbraní vítězství,

za pokoření surového bulharského lidu,

za přemožení krvavého Kruma –

a teď tu leží Nikoforos císař

s krvavým bokem

a v středu pobitého vojska svého.

Na kamenných těch bocích balkánských hor

úpalem leží slunce červencové

a holohlaví supi čekají tam,

co vítězný lid bulharský řve

zpit vášní boje

a teplou krví

a bije raněné a prchající.

A nemůže a nemůže a nemůže

pochopit věc tu hlava Nikofora císaře:

jak že to přišlo,

jak to jen možno,

jak se vše vůbec takto sběhnout mohlo.

A nemohla a nemohla a nemohla

pochopit vše to jeho hlava,

nemohla ani v té chvíli,

když přišel černý Bulhar,

vjel do vlasů jí, stočil je kol ruky

a švihem meče od trupu ji odťal.

A nemohla už arci ani potom

pochopit ten svůj příběh,

když obložena stříbrem

a plna ohnivého vína

vznášena byla hrozným carem Krumem

na zdraví boljarů,

na slávu zbraní bulharských

a přitisknuta k plným rtům

a vyprázdněna jedním douškem –

ničeho nechápala nyní,

jak nechápala dříve.