ZÁHADY. (I.)

Jsem šťasten, proč, to nevím ani sám,

a marně sebe táži se a ptám,

zas písní keř mi v duši rozkvétá

a ven chce ke světlu a do světa.

Jak pohádka to z dávných stkaná dob,

jak paprsk hvězdný sletší do útrob,

a zas jak stezka květy zavátá –

což rozkvetla již všecka poupata?

Jen vím, že sním a o tom přemítám,

že v duši mír, a že vše září tam –

že zdá se mi cos věčné o zoři,

a k srdci láska tiše hovoří...