Záhady. (I.)

Jen ve smyšlenkách záhad pln je svět;

v bdění i spaní, nejvíc kdy jsme sami,

jen mozek náš jej plní mátohami

a za prah smyslů jdeme s nimi v let.

Nám nedostačí opravdovost běd

ni úsměv žití; srdce vidinami

se trýzní, těší víc – a mníme, s námi

i do hrobu že lehnou naposled.

A hle, jde od východu ku západu

všem cesta rovná; jitro jest a den,

pak noc a klid; – a v podvečerním chladu,

ať obzor plný hvězd, či zasmušen,

hle kříž: dvě břevna, člověk nah, vše hluché,

on sám. – To všecko je tak jednoduché.