ZÁHADY.

K životu se člověk sbírá,

žije, dýše

a pak jednou zajde tiše

po zákonech všehomíra –

nikdo neví, kam?

A sám sobě zdá se osou,

centrem světa,

táhnou dni a táhnou léta,

pak jej navštíví ta s kosou –

nikdo neví, kdy?

A když máj kol vůní dýchá

v srdce naše

sama láska vejde plaše,

jako dech tam vejde zticha,

nikdo neví, jak?

A záhada těžká, čirá:

tisíc lidí

životní svůj cíl v tom vidí:

od doutníků špičky sbírá –

nikdo neví, proč?