Záhon květů.

Na záhoně se květy sloní

ve vroucích jitra pohledech;

jak v objetí se k sobě kloní,

a z různobarvých korun roní

se jeden sladký libodech.

Ó svornosti, jež pojíš kvítí,

tys lidských srdcí vládkyně!

jak svorni jsou, kdy slunce svítí –

však zuřivě se rvou a řítí,

kdy zavál větřík mezi ně!