ZAHRADA

Od země k nebi větve, vzduch,

květy a květy, květy

a život hýřivých barev, duh

v růžové zlato vsetý.

Do květů slunce zapadá,

ve slunci květiny hoří,

kouzelná je tvá zahrada

od nebe dolů k moři.

Až k moři a tam čeká loď,

bělostně plachty svítí,

na konec světa mě doprovoď

a vrať se k svému kvítí!

A nech mě jíti do stínu,

usměj se odchodu mému,

značí jen změnit krajinu –

srdci opuštěnému.