Zahrádce.

Maličká má zahrádko,

jako dlaň jsi pouze –

a přec budu za krátko

po tobě mřít v touze.

V křoví stinném objetí

sní se ach! tak krásně,

na každičké na sněti

visí kouzlo básně.

Něžně chováš v loktech svých

dítky z květné říše,

usmívá se každé z nich,

každé vůni dýše.

O zelený ptáčkům byt

nikdy nemáš nouze – –

Jaký div, že budu mřít

po tobě zas v touze?! – –