ZAHRÁDKO, ZAHRÁDKO BLEDÁ – – –

Zahrádko, zahrádko bledá za strusek hromadou,

kdo tebe obdělává, čí oči pro tě žhnou?

Kdo svoje štěstí v tebe a naděj vložil svou,

zahrádko, zahrádko bledá za strusek hromadou?

Za plotem žitná jsou pole stydlivě zelená,

za tratí lesík volný. Krajina stopená

v májovém slunci. Víš to, že vedle prostřená

za plotem žitná jsou pole stydlivě zelená?

A ještě troufáš si žíti a ještě doufáš snad,

že bude tu hrášek klíčit, vysoké stonky hnát

k azuru lilje bílá a šípek se vypínat?

Ty ještě troufáš si žíti, ty ještě doufáš snad?

Všechno tu posype popel, zalehne všechno prach.

I úporně vybranou stezku i šípečku sporý nach

i lilií běl, tvou duši, zemřelou v bažinách,

zasype fabričný popel, zalehne fabričný prach.