Zahradník.

By Vojtěch Nejedlý

Co se vypínáte,

Kvítkům posmíváte

Panny růže kvetoucý?

Vejdeteli v sady,

Rozkládáte vnady

Se co hvězdy lesknoucý.

Kdož se rovnat může,

Vámli v tváři růže

Sněžnou bělost červení,

Nebo oko černé

Bídy pudíc perné

Lidem kouzlí blažení?

Vašíť krásou jasnou

Pěkné blesky hasnou,

Zlato, rod a sláva mře;

Mládcy řekou brodí,

V plameny se hodí

Z lásky pro milenky své.

Jako slunce živé

Dívky milostivé

V máji divy tvoříte!

Však co outlé kvítky

Hrdé krásy dítky

Hlavy v letě kloníte!

Z mrtvých v krátkém čase

Vyjdou nové zase

Na zahradě květinky.

Jak jen jednou zvadnou,

Na tvářili zmladnou

Vaše růže, dívčinky?