ZAHRADY.

Zahrady, zelené zahrady!

Z okna se na ně dívám

přes keřů kytky a záhonů ráj

k dalekým lesům a nivám.

Na pravo hřbitov, zelený sad,

s alejí břiz mi kývá

a z mojich thují zašumí

ozvěna zádumčivá.

Nevidět křížů, omšená zeď,

břečtanem vždycky živá,

staletým mechem, otcem trav,

barvitě, žíhaně stlívá.

Prosvítil večer, v obrysy slil

břízy i jehlance thují,

modravým nebem s fialek snem

žlutavé obláčky plují.

Tmí se a chladne, hřbitova kout

zaplanul rudými světly,

do temna stínů vsadil je kdos,

jakoby máky kvetly.

Chocholy bříz se houpají výš,

jakby kdos pozdravem kýval

do dálky dnu, jenž odchází,

by v nebesích odpočíval.