ZAHRADY DRAHÉ

Zahrady drahé mezi paláci a domy,

zálivy ráje pod okny a pod arkýři,

kde staletými pohádkami mluví stromy

a barvy květů věštbami a sliby hýří!

Zahrady milované, tajuplné, tiché,

kde sotva slyšitelný krok se stává básní,

kde sladký Amor pláče s usměvavou Psyché

a štkají milenci pod smrků šerou třásní,

kde listí padající divné zvěsti šeptá,

stráň se zámkem a chrámy kouzlo křivek leptá

v oblohy modrost jako přiblížené břehy moří,

obětní srdce na keřích jak lampy hoří!

K vám město vstupuje se symfonií věží svých

a s tajemstvím své divné krásy duchovité

a kamenné, tonoucí světel, proměn v zázracích.

Co ve vás křídly mává lyrika v stín skryté,

co smíchu zmlká za tlesknutím vodotrysků,

co slastných šlepějí se ztrácí v pěšin písku,

co smutných očí za chorálem zvonů hledí

tázavě čekajících jitřních odpovědí,

co v harfy korun – věčných písní Láska nastřádá!

Je každá duše odcházejíc sama zahrada,

ať k nebi vykvete, neb zlatým listím zapadá.