Zahrady snů.

Já viděl keřů celé vodopády,

jak na sebe se vrší k nebi stále,

tu věčný úsměv tkají v čelo skále,

tož pestrobarvých zvonců myriady.

Kam zrak se otočil, tam květy všady

se zhlížející zřídel ve křišťále,

sta svitů hrajících v nich okázale

na hrdlech doupnáků skrz jilmů řady.

Pak habr, olše, čilimník a jíva,

laur, limon, agava, tis, cypřiš nízký,

vše kvete najednou, v zeď hustou splývá.

Tak vůní dýchá to a tak se stmívá,

že stříbrem v stínech hoří vodotrysky,

jichž drobná mha se v smaragd travin schvívá.