ZAHRANIČNÍ ZÁPLETKY

Z Turecka a i z Černé Hory

nás docházejí smutné zprávy,

že si tam Turci s Malisory

zas krásně rozbíjejí hlavy.

A císař Vilém II. právě

do světa udělal zas díru,

neb válečná loď ve přístavě

německá kotví v Agadiru.

Jdou hlasatelů komunismu

velmoci dneska ve šlépějích,

dělit se chtějí z altruismu

o všecko to, co není jejich.

Doma sic – s odpuštěním – kašlou

své milé, drahé na krajany,

než v temné Africe je berou

s napětím všech sil do ochrany.

A starají se převelice

o právo, lidskost v každém směru,

ne doma sice, však tím více

u Kabylů a u Berberů.

Posílají dnes do Afriky

válečné lodi s námořníky

chrániti státu příslušníky,

jimž nekřivdí se, bohudíky!

Slyšeli jste přec něco málo

jistě dnů těchto o Haliči,

o tom, co o volbách se stalo

posledních v městě Drohobyczi.

Střílelo se tam na ulici

a leckdo ztratil syna, tátu,

a v počtu mrtvých příslušníci

se nacházeli cizích států.

Kdyby se toho druhu byly

v Africe věci přihodily,

to by zas byly, bože milý,

kanuly slzy krokodýlí!

Evropa dálné do končiny

strojila by se na výpravu –

jak tehdy do nebeské Číny –

k vítězství dopomoci právu.

Halič, jak mapa o tom svědčí,

v Evropě leží ještě střední,

ne v Africe, a nebezpečí

neplyne z toho bezprostřední.

Netřeba se dnes války báti,

optimismus je oprávněným,

a kdo má čistou postel, spáti

dál může spánkem spokojeným.

Neb zbrojení je dnešní stálé

zárukou míru. Válce k duhu

neslouží ani. Příjmy malé

má stát a příliš mnoho dluhů.

Jsou vážní lidé ve většině

je stále méně dobrodruhů,

obyvatelstvo celkem v Číně

i u nás dvojího je druhu:

O statky bojí se, již dojnou

erární krávu mají v nájmu,

nadšení druzí nejsou vojnou,

kde skapali by v cizím zájmu.