Zahrej mi, drahá, sonátu,

Zahrej mi, drahá, sonátu,

tu krásnou skladbu o luně;

mé srdce tíží mrákoty,

a tou se opět vystůně.

Až budeš hráti, uslyším,

jak dálné hory barví nach

a jak se s tebou procházím

v pohádek vábných krajinách.

Jak měsíc z nitek stříbrných

trůn čarovný ti urovná,

a vše jak bude hlásati,

že písní mých jsi královna.