ZÁHUBA RODU.

Rozlehlý statek, v stájích temní vranci,

skop kadeřavý, lkaví holubi,

kol sýpek vítr zpívá ministranci,

že vášeň srdcí světy zahubí.

Té písni dlouho nikdo nerozumí,

neb všecko krev a všecko květ a smích,

tradice věrná vezdy křídlem šumí,

při polibcích i porodech a žních.

...Až hyne zeman, v černý brloh sveden,

v oparech líhu hnusně blábolí,

a paní hubená a chladná jako leden

šílenstvím plní žírné okolí.

Až děti zpustnou jako plody lesní,

jež mimojdoucí krmí vlčice,

se shrbí věž, v svou záhubu se vesní

a lůžka shnijí, k všemu mlčíce.

Až v briganty se služebnictvo změní,

okrsek valný v houštích obsadí;

kdys do skal vjedou kupci unavení

a nikdy zpět... a krev to prozradí...

Až dojde diktát od vladařstva země,

že za plen padli kupci znavení,

ať schytáno je všecko statku plémě

a zahladí se dvorce kamení......

Rozlehlý statek, v stájích temní vranci,

skop kadeřavý, lkaví holubi,

kol sýpek vítr zpívá ministranci,

že vášeň srdcí světy zahubí.....