ZAJATÁ.

On zajal duši tvou, ty dítětem jsi byla,

svět byl ti plný záře,

jež s tebou nesla se a tiše políbila

i čelo samotáře.

Tys byla zajatá ve duše jeho cele

a poutem lásky spjata,

mír v srdci hlubokém a v poubledlém čele

ti spala duma svatá.

A tys se dívala, jak západ hoří nachem,

jak jaro, zima letí,

až jednou chvící se a s bázní v oku plachém

jsi prchla ze zajetí.

Leč svět ti cizím už... ty bloudila jsi chvíli,

až létla's pod oblohu

a, mrtvá nevěsta, na hlavě závoj bílý,

jsi mlčky vešla k bohu.