Zajatý

Posledním douškem pít z čerstvé studny,

než budou žíznivé mé rty

po tobě stonat, světlý, svůdný,

bláznivě bludný světe ty!

Co chvíli se strázeň v mé tělo vetne.

Všech volných slastí jsem zapomněl –

jenom ne tebe, ty noční můj květne,

jejž tehdy jsem naposled vdechnout směl!