ZAJÍC A ROHÁČ.

SEDĚL zajíc v křoví,

smál se roháčovi:

„Jak o nohách šesti

umíš slavně – lézti!

Máš sic křídla taky,

ale závoď s ptáky.

A pak, na mou kuši,

kde pak ty máš uši?“

Řekl roháč: „Ouha!

řeč tvá je tak dlouhá

jak tvé uši, brachu. –

Za to nemám strachu!

Jak jen trávka hne se,

duše se ti třese.

Do staletých dubů

klubu se a klubu.

Ty máš rychlé nohy

– a já mám své rohy!