ZAKLETÝ ZÁMEK.

Je zaklet bílý zámek... klíče v moři.

Ku bránám němý, černý jezdec přiklusal,

zrak upírá v okna ve svém hoři,

jsou prázdná okna, síně, opuštěn je sál.

Jen v modrých zahradách se jasmín bělí,

v barvách stříbrných se svíjí vodomet,

a v šeru cest se růže rozpršely

v touze šílené po kráse zašlých let.

A každou chvíli němý jezdec váhá –

zdá se, na vraníku že v dál se rozletí,

je pozdě večer, šer se rychle vzmáhá

a měsíc ozdobuje okna perletí.

V tajemství se bílý zámek halí –

pár netopýrů k věžím smutným zalétá,

jen občas píseň zní do modré dáli:

tu zpívá princezna ve hradu zakletá!