ZAKLETÝ ZÁMEK.

Komu život dal krev zdravou do žil,

kdo nervosu ještě nepoznal,

musí hledět, aby v klidu dožil

a jen mír a svatý pokoj znal.

Kdo však neklidný je a pln bouří,

kdo je zvyklý žít v ruchu a kouři,

kdo má nervy z provazových nití,

ten v zakletý zámek může jíti.

Rytíř Truchlé Postavy tam stojí,

podskalský z něj čiší středověk,

kuráž dává těm, kteří se bojí,

zakletého zámku poznat vděk.

A že výklad jeho není všední,

jdou hned zástupové nepřehlední

do boje se pustit s hady, draky,

s touhou, zpátky dostati se taky.

Žádá řád a mrav obecně známý,

o což církev i stát pečují,

aby muži byli tam kde dámy,

jejichž srdnatost tak zlehčují.

A tak dámy napřed tonou v bázni,

za nimi zas muži v horké lázni

a když houkne výr a Meluzina,

ruka ruku, tělo tělo spíná.

Vichr hučí, hromy hřmí, vše chví se,

v blýskání se mísí výkřiky,

zem jak huspenina tetelí se,

kol do kola zmatek veliký.

V chaos sukní, kalhot, rukou, nohou

sotva ďábli dostati se mohou

a když zástup zase venku jesti

v každém zraku jiné plane štěstí.

Je to kletba ctných otců i matek

a čas moje slovo potvrdí,

mnohý z toho zmatku bude zmatek,

kde se zachvělo i osrdí.

Za rok budou kolovati klípky

o tom pracovníku pro kolíbky

a tak z chaosu zas chaos bude,

jak vždy bylo, je a má být všude.