ZÁKOP

Zde leželi jste. Tvrdý náraz bot.

Svítivá helmice. Tvář ocelová.

Tvář lupiče, co znásilnil náš rod.

Lupičský krok a rachotivá slova.

„Nad rasou otrockou a národy

nám dána moc, co nikdy neumírá!“

...Zlomena pýcha v polích u vody,

sen šílený a fanatická víra.

Vzduch rozřezává povel polnice.

To vaší polnice, vy hnědí vrazi.

...Dnes hnědne tam jen vlahá ornice

a snědý sedlák v brázdy zrní hází.

Dnes jasné jitro pozdrav rozdává

a paprsky se měkce rozptýlily,

kde leželi jste, božstva krvavá,

svou pýchou jistí, křikem zpupné síly.

Věj, větře líbezný, věj s modrých hor,

vnes vůni pryskyřic a pozdrav rána,

prošlehni, pročisť těžkých roků mor,

jímž potřísněna zem je požehnaná,

ta země naše. Nové osení,

až tryskne zázrak zelený a mladý,

skryj hnusné rýhy, zakryj znamení

i hanby palčivé i bídné zrady.