ŽAL.

Rozkýval Žalostí zvon

neznámé pocity Žalu,

zavzdychal přesmutný tón,

ve žhoucím ve duše palu

Rozdýmal vášní všech hluk

zbouřené Rozmyslu jedy,

zaplavil srdce mi tluk,

bouři hned ukrutnou v sledy.

Divoké hudby pak duch

umíral ve chvějném žáru,

v bolestném žalu zlých tuch

a ve krve černém škváru.

Zdivočel Bolesti tlum,

zavinul plachtu své víry – –

nevěřím více těm snům,

ó zmírá svět široširý.