Žal.

Neptejte se, co mne svírá,

Proč jsem plesu výhost dal;

Srdci, jež bolem umírá,

Útěchou jest tichý žal.

Zabřesklo mi jednou světlo

V duši mou, jak hvězdy jas;

Mžikem ale pryč zalétlo,

Marně je volá můj hlas.

Chřadne srdce, slze linou,

Ona nedbá na vzdechy;

Smutně mladá léta minou,

V žalu hledám útěchy.