Žala trávu moje milá...

Žala trávu moje milá,

trávu žala,

na trávu se položila,

zazpívala.

„Útočiště srdcí plachých,

Marjá, máti,

s tím svým hochem, achich, achich,

zkusím já ti.

Slyš, co ti mé srdce řekne:

hoch mne líbal,

ten můj milý, kvítko pěkné,

to je šibal!

O hubičku řekl si mi,

prosil často,

dostal jich od loňské zimy

snad už na sto.

Vzal si jich už na tisíce, –

kapek deště

o přívalu není více, –

a chce ještě.

Ne, však já se nedám, že ne?

Proces krátký:

ať dřív tamty zúročené

vrátí zpátky!“