Žalářní vzpomínka.

Tři kroky veliké komůrky

v pevných zdech, staletí starých –

v nich muži zocelí, uzrají

z nadšených jinochů jarých.

Stuchlinou nassáté ovzduší,

v něm bída celého kraje –

to kdys mi rozválo mládí pel

ve vzlycích zjařmené laje!

U stropu malinké okénko

sepjaté rezavou mříží –

ty noci, probdělé na pryčně,

kdy oko k obloze vzhlíží!

A mozek horečně pracuje,

k budoucím cílům směr tvoří,

zří praskat dvéře cel železné

a jak se žaláře boří...