ZÁLETNÍCI.

Pohádkovou Popeluškou

Moravěnka na pohled,

ale má dva záletníky

rozkošné jak jarní květ.

Daleka těch obou hochů

hříšná touha všeliká,

od nich pouze pěkným věcem

dívka šumná přivyká.

Od jednoho, trpitele

sklíčeného tíhou běd,

učívá se písní tklivou

okouzlovat širý svět.

Od druhého, bohatýra,

z jehož oka plane vzdor,

navyká si v trudném boji

hlavu stavět na odpor.

A jsou věrni Moravěnce

v neunavném laskání

mužný Čech i zpěvný Slovák,

opravdoví galáni.

Rovněž ona s dívčí něhou

tulí věrně oba dva

jako vonné rozmarýnky

na vznětlivá ňadra svá.

A kdy její nitro zvlní

touha, stesk neb naděje,

s tatranským si šohajenkem

sladkobolně zapěje.

A kdy v její práva sáhnou

škůdců bujných výpravy,

s jonákem si českým ona

hlavu rázně postaví.