Žalm.

Díky tobě, hlavo drahá,

uložená na trnech;

láskou, již svět neobsahá,

plaje tobě srdce všech;

do hrobu ti ve pohnutí

padá slza, vane vzdech.

Díky tobě, tváři siná,

oko sladké, zamčené:

k vám se náruč rozepíná,

svaté údy zmučené;

každá rána zulíbána,

nohy, boku, ramene!

Díky tobě, Trpiteli,

srdce pohled slzavý,

do krve se zalil celý,

co v něm hoře, Bůh sám ví:

jde mu ze dna touha jedna,

vzdát ti život v poddanství.

Na ten kříž tvůj vbít své údy,

kolem skrání trny svít,

v boku lásky pramen rudý

otevřít, ach otevřít;

za čí’s vinu ve tvář slinu,

posměch slyšet k sobě hřmít.

Bez přátel a bez soucitu

kolem dav jen nepřátel,

nebe mračné, beze svitu,

tvrdost záští, kam bych zřel,

a mít síly v smrti chvíli,

bych jim ještě odpouštěl.