ŽALM 131.

Ty Pane, znáš mne – moje duše nikdy

se nevzpínala v pýše neplodné,

já krotký byl, i duch můj když to věděl,

že pro mne vše tvá ruka rozhodne,

svou pokoru však v obět nepřináším

ti dneska, bože, z tebe jsem ji vzal –

jsem schoulen v sebe, velké věci tuším,

spíš pastýř stojím před tebou než král...

Ó, jako děcko připadám si dneska,

jež odstavili včera potají!

Ty moci věčná, což tvé prsy hrozné

svou sílu daly a už nedají?

Tu chvíli znám – já v horách už ji viděl:

do světa pouští lvice lvíčata..!

Pak na kolena, na kolena všechno!

Ty bože slavný, vůle přesvatá –

Žebráky nejsme, kterým kůrka dá se

a ze dveří se potom vystrčí –

chraň národ můj, chraň jeho slávu mladou

a každou cihlu jeho chatrčí!