ŽALM I.

Mně všechno odepři a přísný buď,

Svůj sladký hlas ó v dálkách stiš,

mou pochybností šípem protkni hruď

a na můj pláč se nepřibliž.

Mé touhy žízeň vínem nenapoj,

ať mučím se až ku hrobu,

a jiným srdce, balsámů Svých zdroj,

jak z alabastru rozlom nádobu.

Svůj krok jak Samaritán u mne nezastav,

když srdce moje v poušti zprahlé mře,

mne neslyš, když ret k Tobě volá žhav

a ruka v modlitbě se rozestře.

Když za Tebou se třást můj bude hlas,

jdi, Božský, neodpověz něm,

mnou pohrdni, se zahal ve svůj jas,

nech zoufalství mi údělem. –

Suď přísně! za hříchy mé hroznou mzdu

dej, nevýslovná muka bych nes klat,

však v tom buď milostiv – ať v peklo jdu,

nech Tebe milovat, nech milovat!