Žalm života.

Ó, krásný živote! Proč odsouzen jsem k hladu,

proč září jablka ve Venušině sadu?

Ach, moje bolesti jsou širé jako moře!

Ó, nebe, propasti, kdo vypoví mé hoře?

Samoten, opuštěn na skalním mysu hynu

a věčně trápím se; ach, kdy si odpočinu?

A moje samota mne zabíjí a kruší –

Kdy, Bože, vyprostíš z těch okovů mou duši?!