ŽALM.

Sestup v propast lidských bolů,

a chceš-li vskutku slavným slout,

stále dolů, dolů, dolů,

v nejtajnější duše kout!

Každá duše za to stojí,

sejít v temný její klín,

hledat, odkud na svět rojí

se tak mnohý mrak a stín.

V té, která se hradí chladně,

najdeš v hloubi sopky žár,

a v té spráhlé duši na dně

pozdraví tě květů pár.

Ovšem duch se loučí s klidem,

mnohé potká příšery,

ale s pravou láskou k lidem

projdeš duše veškery.

Ovšem srdce chví se v muce,

oči žárem slzy žhou,

ale kahan, soucit, v ruce,

můžeš směle jíti tmou.

A když hloub v tu jámu tmavou

sejdeš, poznáš starou zvěst:

uzříš za dne nad svou hlavou

nesmrtelná světla hvězd!