ŽALOMIL ZPÍVÁ:

Již na třetí měsíc o lásce své

ti překrásné písničky zpívám;

teď jsem však už mrzut a schlíplý tak,

že sotva už na svět se dívám.

Jsem jak tamten kohout, jenž smutně tak

se krčí a otvírá klapky:

již přes týden na déšť kokrhá

a přec dosud nepadá kapky.