Žalostná píseň

Jednou, as před pěti lety,

mord se velký v Praze stal,

a tento čin praproklatý

byřtlář jeden vykonal! –

Mělť jest dceru nevděčnici,

kteráž ho jen zlobila,

a s buršákem po ulici

pořád se jen vodila! –

Táta srdcem však pro vlasť plál,

národní měl uzenky;

dceru pořád napomínal,

by se všimla vařečky!

Na rohu u můstku stával,

tam co je ten velký dům,

a uzenky tam prodával

s křenem pánům študentům.

Doma s dcerou se rozlobil,

že ho nechce poslouchat,

a že nechce, jak ji prosil,

toho burše zanechat.

Moc si ho chuďas k srdci vzal

a zoufalý z domu šel,

a když zase na rohu stál:

„Warme! frische!“ jen křičel! –

V tom tu jeho dcera kráčí,

„arm in arm“ jde s buršákem,

od pantáty se otáčí,

jak by ji byl cizákem! –

Byřtláři vztek nadme plíce,

dopálí se nad míru,

že ta dcera darebnice

nezná žádnou manýru.

A ve hrůzném tomto vzteku

strašlivý čin spáchán byl! –

Jedna – dvě – a už v kotlíku

se ten byřtlář utopil! –

Ve vařící vodě náhlý

chuďas byřtlář konec vzal;

a když hákem ho vytáhli,

škvarek z něho jen zůstal.

Pročež, mládenci a panny,

příklad ten si merkujte,

mordy ať nejsou páchány,

rač fotra poslouchejte.