Žalovala střemcha v stráni:

Žalovala střemcha v stráni:

Krásnou bývala jsem dřív,

zem když jaro k sobě zvala,

v květ jsem hlavu odívala

hrdým sosnám na odiv.

Mezi květy čarokrásný

vpletala jsem perlí skvost,

za rána i pozdním časem

zpívala jsem, nedbala jsem

na sousedek řevnivosť.

Přes noc ale spěchal kolem

ztulačených větrů roj,

odnes květy, porval skráně,

a nevlídné hrubé dlaně

pobraly i řásný kroj.

Pokud list mne zdobil kyprý,

pěl o mojí kráse pták –

prch’, co s rozcuchaným vlasem

žena jenom chudobná jsem –

ach, a s lidmi taky tak!