Založení kláštera Sázavského.

Ve skalnatém pralese u Sázavy řeky

živ byl Prokop poustevník před dávnými věky.

V sluji, nad níž zatknul kříž, usadil se bytem,

mýtil les a záhony osíval si žitem;

jahody mu bývaly zvláště milou stravou,

žízeň hasil z pramene čistou vodou zdravou,

zvěři přál a slýchal rád lahodný hlas drozdů.

Toho času zajel si do sázavských hvozdů

kníže Oldřich s družinou; jelena tam zočil,

který, houští proniknuv, na skalinu skočil.

Ušlechtilé, veliké bylo vám to zvíře!

Oldřich krok svůj zastavil, lukem po něm míře.

V tom však spatřil Prokopa s úctyhodnou tváří,

ze které mu laskavosť dobrotivě září.

Prokop lovce pozdravil; do řeči se dali. –

Okolo nich staleté stromy šepotaly. – –

Kníže Oldřich, památkou na milou tu chvíli,

nad Sázavou založil potom klášter bílý,

kde pak večer po práci ze tmavého lesa

hlaholíval zbožný zpěv vzhůru na nebesa.