ŽALOZPĚV.

Byl, zašel, není.

To míň než prášek v moři na dně,

míň než-li vlny ryčný spád,

míň než-li jitra plaché rdění.

A dítě byl a zašel spat,

z vás zapomene každý snadně.

Byl, zašel, není. – K čemu lkát?

Jsme chudí k pláči.

Kdos neznámý se na nás sklání

a jsme tu chvíli jedenkrát,

z nás každý se tu chvíli vláčí

a unavený zajde spat

tak na věky a bez shledání.

Jsme chudí k pláči. – K čemu lkát?

Co čekat více

a co nám podá život zrádný? –

Dnes lehnul bych si k tobě rád –

ty upomínky, sténajíce

by též šly se mnou rády spat.

Pak nebuďte mne žádný, žádný. –

Co čekat více? – K čemu lkát?