Žalozpěv odkvetlé paní Maryánky, bývalé veleznámé šenkýřky u zamrzlé okenice v m...

Ach, nastojte! co sy počnu?

Hrůzou jsem bledá!

Padesátka – mráz po mně jde!

Na krk mi sedá!

Nemilosrdně mne svírá

V dravá klepeta –

Já nešťastná Maryánka,

Po mne jest veta! –

Ach, žel Bohu! po všem veta!

Ten klikatý čas

Mne ubohou rozdrancoval,

Jako litý ďas!

Po celém mém hladkém těle

Brázd mi navoral;

Ostatky mé sličné krásy

Šeredně zedral!

Ach! kde jste vy, dnové zlatí,

Dnové rozmilí!

Kdy se hoši kol a kolem

Do mne bláznili!

Mne srdéčkem, kvítkem, Minkou

Svou nazývali,

A o každé muzyce se

Pro mne seprali!

A však vězte! – musýmť vám to

Sama zjeviti –

Holky, jako já, nebylo

Nikde k najítí! –

Zrůst můj, tvář a usta, vlasy –

Zvlášť v očích oheň,

Jemuť nebyl žádný, věru!

Na šest míl roveň!

Cožť to se mnou do třidcýti

Slavně chodilo!

Všecko se mi do srdečné

Vůle vodilo:

Hoši lítali jak v máji

Chrousti v povětří,

V zoufalstvíli jeden utek’,

Přišli jiní tří!

Ale, ach! s rokem třidcátým

Hned to jaks vázlo!

A to, že mi slunce v očích

Zpovolna haslo.

Z krásné Minky se uďála –

Já nešťastnice!

Vážná paní Maryánka

U okenice!

Ovšem žeť jsem, jak jsem mohla,

Sy pomahala;

Že jsem s každým rokem o dva

Šťastně odmládla:

Řasy pilně malovala,

Tváře líčila,

Ňádra kabátkem svírala,

Brázdy hladila –

Ale darmo! menší vždy byl

Jinochů počet,

Menší, menší, až jsem došla

Plných čtyrydcet!

Tu teprv nastali půsty,

Nastal zármutek,

Když mi z všech mých milovníků

Poslední utek’!

Tu jsem mníla, na místě že

Musým omdleti,

Duše má že komínem ven

Vztekem vyletí! –

Ale člověk všemu zvykne,

Pejchu krotí věk;

Když je člověk čtyrydcet stár,

Málem mu za vděk! –

Tak jsem s udušeným srdcem

Všecko snášela,

Až jsem k smutné padesátce

Doklopýtala.

Teď má ale jistě konec

Vší být radosti,

Na vždy se mám odeřícy

Světa marnosti! –

Y nu! – měj se tedy dobře,

Falešný světe!

Kde jen s mladostí a s krásou

Blaženost kvete!

Oprchalý kladu na tvůj

Oltář svůj věnec,

Volím sobě zpovědnicy,

Žaltář, růženec!

Proto ale předc nebudu

Bez vší radosti;

Věrných kmotřiček zavolám

K sobě v hojnosti!

Pro ně budu rosoličku,

Kafé kupovat,

A tohoto světa dítky

Notně vochlovat!