Žalozpěv zarmoucených lovců panství Smidárského a Dymokurského v přenešťastném j...

Bratří v spolku! rcetež, bratří!

Což to s námi se děje,

Že se až do velkonoce

Sluka neokazuje?

Večerem že, zorním jitrem

Nadarmo vždy chodíme,

A předc žádněžádnou stranou

Pírka že necýtíme?

Na čekání můžem o zrak,

Můžem o sluch přijíti,

Nepřestanem okem, uchem,

Krkem sem tam vrtěti;

Mejta s psem přehledáváme,

V lečích nejlepších klepem – –

Ach, na darmo! obloha jest

Strašným zacpaná čepem!

Což pak se to, pro Bůh! stalo?

Což se svět ten převrátil?

Aneb mráz v té kruté zymě

Všecky sluky zachvátil?

Či je někde v cyzých zemích

Na vzdory nám chytili?

Či je vloni, v Litomyšli

Do jedné postříleli?

Věru, bratří! horšího se

Nic nám juž nemohlo stát!

Po té celoroční toužbě

Žádných sluk se nedočkat!

Znám vás, vím, že mnohý z násby

Raděj ženu oželel,

Nežby k velkonočním svátkům

Sluku zabitou neměl!

Prach a broky! po naději!

Žádné juž nepřitáhnou.

V teplé kraje zaletělé

Juž tam také zůstanou!

Ach! žalostná, bídná dobo,

Že jsem se tě kdy dočkal!

Kýž jsem raději to jaro,

Jak medvěd zymu přespal! –

A však což jest všecko platno!

Tu se nelze protivit,

Lověna nás tresce, jí se

Musý lovec podrobit!

Nešťastní jsme, podejme se,

Musýme noviny číst,

A na velkonoční hody

Místo sluků – jehně jíst!