ZÁLUDNÁ SKÁLA

Teplé ticho v jizbě.

Přepadá mne spánek –

Noc – jsem na lučině smavých květin –

míle vzdálen Prahy.

Nad mou hlavou roste skála, jež se chvěje.

Ochromený hrůzou jsem jak přibit k zemi.

Někdo prchá; ječí vyděšeně –

Zasažený střelou řítící se skály