ZÁMECKÁ ZAHRADA.

Pusto je v zahradě, zarostly cesty,

vodotrysk mlčí a na jaře jen

bezy když voní a jasmínu keře,

ožije zahrada úsměvy žen,

šepoty lásky a vášnivých citů,

ve skrytu loubí a v měsíčním svitu.

Úsměvy dávnými těch, kdo tu žili,

o štěstí, kdysi tu snili svůj sen,

které tu v zámeckých pokojích budil

popěvkem zahrady zlatistý den.

Milenců dávných tu ožijí znova

prchavé sliby a vášnivá slova.

Zamlkle hledí tu vrcholky stromů

na jiný za zdí tam, jiný už svět,

pusté je schodiště, nikdo tu nejde,

omamně voní bez, jasmínu květ.

Vodotrysk mlčí a v měsíčním svitu

o lásce dávné sní, vášnivém citu.