Zámek nad mořem.

Stál pyšný zámek moře nad hlubinou,

stál hrdě vzpřímen, tyče hlavu v mračna

a patu noře vodstva do průzračna

hrál sobě s živlů vzteklou divočinou.

Tu moře hněv ho dobývati začna,

v něj bije hrudí bouřlivou a sinou.

Po bouři znova posýlá bouř jinou,

však marně chňapá po něm čelist lačná.

Stál zámek, vítěz zhrdající, dále.

Tu slalo moře drobných vlnek šiky...

Ty prstíčky jej umývaly stále

A ojídaly drobounkými rtíky.

A zámek záhy v náruč moře padne,

jej zničily ty drobné vlnky zrádné.