Zámek u moře.

By Václav Antonín Crha

Viděl jsi zámek ten,

co stojí na moři?

ve zlato, červánky

z jitra se ponoří?

A zdá se, jakoby

k vlnám se nahýbal,

a zase jakoby

s mraky se dále bral.

„Ovšem že viděl jsem

u moře zámek stát,

měsíček nad ním plout

a mlhy výš se brát.“

Hučelo moře si,

když tichý větřík vál?

Pověz, zda ze zámku

zpěv a ples zazníval?

„Moře se nehnulo,

větřík ve spánku dlel,

v síních zněl smutný zpěv,

že jsem až oslzel.“

Viděl jsi na zámku

krále i s královou,

ve zlatých korunách

a s řízou důstojnou?

Nevedli blaženi

dcerušku, plnu krás, –

jasnou jak slunce zář,

v prsténce vitý vlas?

„Rodiče spatřil sem,

každý z nich v smutku byl,

bez korun, bez řízy, –

dívku jsem nespatřil.“