ZÁMEK V MLZE.

S hlavy dómu závoj splývá –

ranní mlhy lehká tkáň –

v řeky ňadra pohyblivá

přes hradčanskou snivou skráň.

Jsou to snové matky Prahy?

Je to ranní země dech? –

Pod letenské mírné svahy

mlha sklouzá po jezech,

v sever prchá s jihu strany.

Blankyt svítí v jasný den –

jen ten závoj nad Hradčany

zachvívá se nezdvižen.

V mlze té co smutku psáno!

Hrade, starý hrade náš –

vstane přec i tobě ráno,

kdy zas, naše slunce, vzpláš?