ZÁMEK.

Na zpupné skále, u Vltavy toku,

jak bašta zámek ční – je v renaissanci...

Kdys hrdé věže měl, ty bouře roků

svým zžehla plamem v hrůzách švédské války.

Když byl jsem studentík, já hledal dálky:

po prašných silnicích, vše maje v ranci,

jsem síly dodával již mdlému kroku,

když cílem pouti hrad byl v renaissanci.

A na to vzpomínám... je kraj tu český,

žní ruchem zní to kol, lid v polích veský

se k práci pobízí i písní, povely...

Na zámek ve snách zřím, – má staré fresky:

rej nahých bakchantek se zpíjí pocely...

a v chladných sálech spí dam křehké pastely.