Zamyšlená.

Z paláce se z okna kloní

dolů mladá signorina,

o ruku se podepírá

hlavinka ta černá, líná.

A ten oheň černých očí

po lagunách krouží v letu,

a plnýma rtoma svýma

lehce kouří cigarettu.

Signorino sličná, mladá,

proč hledíte na laguny,

rozzvučely srdce vaše

mandoliny zlaté struny?

Signorino, signorino,

pohlédněte s okna dolů,

strun těch hlas a srdce vaše

utíkají k moři spolu.

Utíkají za lodníkem,

škoda, v krátce po něm veta,

zapomeňte – kuřte, prosím,

uhasne vám cigareta.