ZAMYSLI SE...!

Zamysli se nad svým žitím, příteli,

jak sny tvého mládí v troskách zmizely,

a naděje pobledly –

z pěšinky tě odvedly,

za níž tvoje ideály se chvěly.

V duši hořkost zklamaného zbyla ti,

a klid, štěstí nikdy se v ní nevrátí,

bída, hlad a trampoty

krk ti jednou zakroutí –

a ty budeš hodině té žehnati.

Zamysli se nad svým žitím na chvíli,

dřív, než nad tvým hrobem věčnost zakvílí,

zapěj píseň odvety,

dřív než klesneš v podsvětí,

těm, jež tvoje srdce k smrti zranili.

Pak ať přijde v životě tvém cokoli –

žádná bolest tolik strašně nebolí,

budeš-li tu píseň pět,

v níž se chvěje hrdý vznět,

jejž uvedou v skutek naše – mozoly.

Bez odvety neumírej, příteli,

jen sketa se strachem z boje tetelí,

ruku svoji podej nám

a zjasní se tvoje skráň

a tvé rány se i z části zacelí!