Západ. (1.)

Tak krvavá to zář tam na západě,

jak srdce bol, jak povzdech poslední,

jenž pryč odnáší blaho nejsvětější

a ptá se: kdy se zase rozední?

Tak rudý zápal je v tom umírání,

tak bolestná ta smrt je na pohled,

že oko v pláči tmu si jižjiž přeje,

a v přání vzdychá: s bohem! naposled!

Ba s bohem slunce! s bohem ráje mládí!

zrak vyhaslý, a v srdci pal a pal –

to slunce tu, to zítra zas se vrátí,

než slunce mé – jde věčně, věčně dál.