ZÁPAD A VÝCHOD

Ó zahrady, jak měl bych rád

tu přesnost vaší krásy,

jen kdybych neslyšel z alejí vašich lkát,

že schází cos, že cos vám věčně schází;

jen kdyby neštval mne trs květů: „Putuj v dál!

Putuj tam, kde se vrch zvedá z pouští.

Hledej – a nenajdeš – hlas, po němž sluch tvůj touží,

tam, ohnivý kde sloup v trnitém keři vzplál.“